V Praze jsme sice byli už před rokem, ale pořád nám má co nabídnout. První změna byla počasí. Po loňském mrazu nám romanticky sněžilo.

 

Cesta začínala na Masarykově nádraží a využili jsme toho, že je brzy, takže na Staroměstském náměstí jsme byli sami. A pak už jen přesun do Planetária přes Letnou a výborné řeznictví (přání dětí). Před Planetáriem se dostavěl sněhulák, doběhlo koulování (nechápu, proč ostatní děti jen záviděly z fronty). V Planetáriu jsme si zašli na film, najedli se, zahřáli, věci usušili a vesmíru se něco dozvěděli a vyrazili na další etapu. Stromovkou k Metronomu, pak kolem Hanavského pavilonu a dolů ke Karlovu mostu.

 

Za ním na nás čekalo druhé občerstvovací místo a to Café Ebel. Místo s tak hustou horkou čokoládou, že ji musíte jíst pomalu příborem. Místo tak klidné, že i když se zde mluví různými jazyky, mraky turistů tu nejsou. Prostě místo klidu a míru (a hlavně mají toaletu). :) Do kultovní hospůdky U Zlatého tygra jsme jen nakoukli, podívali se na bustu B.Hrabala a pak honem kolem Národního divadla do Tančícího domu nechat se okouzlit vyhlídkou na zamračenou Prahu. Je krásné, že některé budovy už dokážeme pojmenovat.

​

Od Tančícího domu je to jen kousek do krypty chrámu Cyrila a Metoděje podívat se na dějiště posledního odporu českých parašutistů, atentátníků na Reinharda Heydricha. No a jelikož čas postoupil, tak už téměř úprkem na "masaryčku" a hajdy domů. Z programu jsme museli vyškrtnou nějaké moje věci a bohužel i návštěvu Hemley's, které si přály navštívit děti. Tak příště ... třeba v létě.