Je za námi další výlet. Ano, mohli jsme dětem na obličej nakreslit českou vlajku, posadit je před televizi a mávat šálama předstíraje, že se děje "výchova k vlastenectví". Ale my řekli: "Ne, na prázdná gesta nás neužije. A když zažít Česko, tak pro všechny ;)". Po minulé výpravě na Říp jsme se tentokrát vypravili do Prahy. A abychom splnili motto "Vzhůru k výškám", vzali jsme to před známe pražské vrchy. Vítkov, Vyšehrad, Petřín a Opyš (myslím, že tohle naznají ani Pražané). 

​

Vítkov se trochu vymyká, ale posloužil nám hned dvakrát. Umožnil nám porovnat, jak velký kus cesty jsme překonali. Stát na Vítkově a koukat na drobný Petřín na druhé straně a odpoledne stát na Petříně a horko těžko vidět Vítkov bylo pro děti neskutečnou odměnou. No a druhým důvodem, proč jet na Vítkov byl přesun metrem na Vyšehrad. Ano, mohli jsme jet z "hlaváku", ale prostě by to nebylo ono. Nemluvě o tom, že se v žižkovském tunelu tak krásně zpívá. 

​

Po ručním změření cesty s připočítaným koeficientem na hry nás mělo čekat téměř 17 kilometrů. Asi díky hrám, povídání nebo i slunečnému, byť chladnému počasí, se nám konečné číslo vyšplhalo výš. Možná to je i tím, že děti tentokrát víc fungovaly jako tým, víc si povídali a v jednu chvíli i samy rozhodly o dalším směřování výletu. A nutno podotknout, že to asi bylo lepší než mnou navržená varianta. :)

​

Už ve vlaku dostaly děti seznam věcí, které mají po cestě Prahou vyfotit a který jim odhalil, kudy se naše cesta bude ubírat. Pauzy na jídlo a odpočinek byly naplánovány tak, aby se vždy dalo udělat pár fotek. Je pravda, že úkoly "vyfotit vojáka s nejvyšší hodností" a "vyfotit skupinku alespoň deseti na vás mávajících lidí" nebyly lehké, ale kde je vůle, je i cesta. Tak třeba příště. Je nutno podotknout, že Pepi Bicana taky děti neměly.

​

A jelikož se nám děti za celý den neztratily, tak jsme je za odměnu a jako překvapení vzali do Hamley's. Je to divné, ale tam se jim povedlo ztratit hned. :) 

​

Procházku Starým městem a Letenskou pláň jsme si nechali na příště. Vyhlídka z Tančícího domu, krypta s parašutisty také počká. Je zkrátka spousta důvodů, proč se do Prahy zase někdy vrátit. Když už kvůli ničemu jinému, tak třeba dalším 21,64 kilometrům, které jsme nachodili. Za tohle všem dětem patří fakt velký respekt. 

​

PS: ano, platí, že v březnu jen malá procházka a plavky s sebou. 

 

A co všechno jsme stihli prohlédnout:
- Jana Žižku z Trocnova na Vítkově
- Vyšehrad
- Slavín
- trhy na Náplavce
- tančící dům (zatím bez vyhlídkové terasy)
- Malou stranu
- Petřínskou rozhlednu
- zrcadlové bludiště
- Pražský hrad
- Malostranské náměstí
- nejužší uličku v Praze
- Čertovku
- Karlův most
- Václavské náměstí
- hračkárnu Hamley's
- historickou budovu Hlavního nádraží