Využili jsme dubnové sluníčko, které udělalo krásné letní počasí a vyrazili na slíbený výlet kousek Mladé Boleslavi. Skupinka se ná rozrostla o "nové" turisty. Když Vendulka řekla, jak dlouho se známe, tak ji děti ani neveřily, že někdo takhle dlouho může žít. :)

​

Když jedete na akci s podtitulem "Vzhůru k výškám" a vystoupíte v Liberci, tak je jisté, že se budete škrábat na Ještěd. No, skoro. Už to, že naškočili do tramvaje a nešli pěšky, děti příjemně překvapilo. To, že jsem se cukal jen trošku, že nahoru pojedeme lanovkou, je už muselo úplně vyděsit. Oni totiž chudinky netuší, že cíl naší cesty totiž není Ještěd, ale Kryštofovo údolí. 

 

Jet na Ještěd lanovkou je teda srabárna, ale ok. Jsem už velkej kluk, jsem rozumnej a hlavně, na Ještěd jsem už pěšky šel a je mi jasné, že by tenhle výšlap "ukrojil" většinu ze sil potřebných na výlet. Na Ještědu jsme si dali sváču, pokochali se panoramaty, dali si zmrzku ("Cože? Zmrzku? My jsme ještě neušli ani kilometr a on nám dovolil zmrzku?") a pak vyrazili dolů. Byla to jedna z těch cest, které je cílem. A když po chvilce zmizeli ostatní turisti, tak jsme si užívali přírodu téměř sami. Je pravda, že začínat na kopci znamená, že Vás čeká převážně cesta dolů. No, převážně to bylo dolů. Někdy i téměř svisle. 

 

Konec cesty splnil přesně to, co měl. Sice jsme nestihli navštívit muzeum betlémů ani Dům řemesel, ale odpočinuli jsme si, doplnili suroviny, dostali svatební dort, vyfotili se u jedné z nejprďáčtějších soch a konečně zjistili, proč celou dobu táhnu jednorázový gril. :)

Jelikož před námi byli ještě dvě hodiny ve vlaku, tak jsme si u nádraží udělali večeři (až jsem překvapen, že děti přeferují grilovaný sýr před špekáčky). Cesta domů ve vlaku byla stejně úmorná jako ráno do Liberce, ale připravené staronové hry zajistili, že nám utekla jako voda. A dokonce jsme díky ČD dorazili včas. 

 

Do kilometrobraní si zapíšeme krásných 17,27 km.

 

A kam příště?
Já už vím. A bude to pecka. Fakt, nekecám. :)

 

PS: Jsem doopravdy rád, že jsem se nedržel první plánu a nešli jsme to z Kryštofova údolí na Ještěd. Doopravdy rád. :)